Kvalitativní a kvantitativní výzkum

Sociologie je věda, která se pokouší o podání celkového obrazu společnosti. Zkoumá struktury společnosti, pravidla života v ní a zákonitosti jejího vývoje. Sociologický výzkum, kvalitativní či kvantitativní, přináší odpovědi na otázky, které studiem této vědy vznikají.

Tento vědní směr vznikl odčleněním od filosofie. Od ostatních společenských věd se odlišuje především tím, že nezkoumá pouze jeden aspekt společnosti, ale hledá mezi nimi spojitosti a nahlíží na společnost jako celek.

Vývoj sociologie

První zmínky o sociologii se objevují v první polovině 19. století. V té době svět zažíval spoustu hospodářských a sociálních změn a také dělnických nepokojů.  Za zakladatele je označován Aguste Comte. Dal tomuto vědnímu oboru konečné pojmenování a byl jedním z jeho prvních představitelů. Původně tento vědní obor ale označoval jako sociální fyziku.

K velkému rozvoji sociologie dochází v druhé polovině 19. století. Velký úděl na tomto postupu vpřed je připisován Émilu Durkheimovi, díky němuž můžeme sociologii považovat jako samostatnou vědní disciplínu.

„Rozsah sociologie je extrémně široký. Od analýzy chování lidí při setkání na ulici až po sledování sociálního procesu, který je zapříčiněn mnoha aspekty po celém světě.“

– Anthony Giddens, britský sociolog

Prvním významným českým představitelem sociologie byl T. G. Masaryk, který především zkoumal vývoj našeho národa. Zabýval se také sebevražedností v soudobé společnosti a tomuto tématu se věnoval i ve své sociologické práci.

Kvantitativní výzkum

Tento způsob výzkumu se zabývá testováním pravdivosti předem vytvořených hypotéz. Pracuje s omezeným obsahem informací týkajících se velkého množství pozorovaných. Je založena na sbírání dat, která jsou následně analyzována nejrůznějšími statistickými metodami a často slouží jako obecný a základní model pro všechna vědecká zkoumání. Výsledky této metody jsou pak aplikovány na početnější populace.

Při zkoumání je preferována dedukce. Ta by se dala definovat jako odvozování závěrů z výzkumu, které jsou pak použity k obecnějšímu výsledku. Založena je na principech rozumu, racionality a logiky.

Metody kvantitativního výzkumu

• rozhovor – Informace jsou získávány v přímém kontaktu s respondentem. Důležité je klást kvalitní a srozumitelně formulované dotazy. Výhodou dnešní doby je možnost provádět tuto metodu telefonicky nebo emailem.
• dotazník – Respondent odpovídá písemně na otázky v již předpřipraveném formuláři. Otázky mohou být otevřené, kde je možnost pouze textové odpovědi nebo uzavřené, které neumožňují specifickou odpověď textovým popisem. Takto jsou vytvářeny například průzkumy volebních preferencí.
• přímé pozorování – Vhodné je pro zkoumání malých skupin či komunit. Jedná se o plánované vnímání vybraných jevů, které se pak pečlivě a systematicky zaznamenávají.

Kvalitativní výzkum

Kvalitativní výzkum má odlišný proces oproti výzkumu kvantitativnímu. Nejde o testování hypotéz, ale o hledání motivů, které stojí za jednáním lidí a významů, které lidé přisuzují okolním událostem a věcem. Tyto motivy jsou sledovány v přirozených podmínkách. Výsledné závěry jsou pak plastičtější a jejich obsah se dá aplikovat pouze na danou skupinu a sledovanou problematiku.

Jako způsob úsudku je preferována induktivní metoda, kdy je ze zkušeností odvozovaný obecný závěr.

Metody kvalitativního výzkumu

• zúčastněné pozorování – Výzkumník se stává součástí každodenního života pozorovaných lidí.
• analýza osobních dokumentů – Výhodou této metody je, že výsledky nejsou zkreslené a lze zkoumat dokumenty i lidí již zemřelých. Nevýhodou ale je, že tyto dokumenty nebyly cíleně vytvořeny pro sociologické zkoumání a některé informace mohou chybět.
• nestandardizovaný rozhovor – Rozhovor, pro který je stanoven obecný plán.

V sociologii obvykle dochází ke kombinování kvantitativních a kvalitativních metod výzkumu. Důvodem je, že každý sociální jev, má obvykle kombinovanou strukturu. Zjištění, ke kterým se dojde pomocí obou metod současně, se ve výsledku nevylučují, ale doplňují.