Politická komunikace a média ve 21. století

Politická komunikace se stala široce diskutovanou ve 21. století. Často slýcháme, že politická strana XY neuspěla ve volbách díky špatně nastavené politické komunikaci. Co tedy političtí komentátoři a politologové myslí termínem politická komunikace?

Co to je politická komunikace?

Pokud termín politické komunikace rozložíme, tak dostaneme komunikaci, kterou dokáží téměř všichni popsat. Verbální i nonverbální komunikace je základem lidského úspěchu a společenství. Základní model komunikace je sdělení informace od subjektu A subjektu B.

V demokratických společnostech je politickou komunikací myšleno přenesení informace od voleného politického představitele k jeho voličům. Je to způsob, jakým politik či strana sdělují informace občanům. Proces je většinou jednosměrný.

Easton se v 50. letech zaměřil na politický systém a jeho procesy. Politiku chápal jako komunikaci mezi společností a politickými představiteli.

Masová media jako pilíř politické komunikace v 21. století

Ve 20. století vznikala postupně média, která byla důležitá nejen pro korporátní komunikaci se zákazníkem. Ve 20. letech komunikovali politici převážně skrze noviny. Následoval vznik rozhlasu a v 60. letech například prezidentské volby v USA rozhodla televize.

Pro 21. století je příznačný nástup internetu a mnoha forem propagace a komunikace, kterou internet skýtá. Pokud budeme vycházet z trojúhelníkového modelu, tak jsou media jakýmsi prostředníkem mezi politiky a veřejností. Politici a politické strany potřebují komunikovat nejen svůj politický program, ale také potřebují spinovat témata, která by je mohla poškodit. Dále je důležité utvrzovat voliče a také utvářet vztah a identifikaci.

Zkutečnost je však mnohem komplikovanější. Například některá media jsou tradičně nakloněna určitým stranám a spíše kopírují žádanou komunikaci u těchto stran než u stran opozičních. Dále někteří političtí podnikatelé pochopili, že mnohem jednoduší, než komunikovat skrze nezávislá média, tak je lepší média přímo vlastnit. Tyto praktiky vedou k určité oligarchizaci nebo spíše berlusconizaci společnosti.

Mediální systém 21. století

Mediální systém je v 21. století velice heterogenní. Především internet poskytuje značný prostor pro různou politickou komunikaci. Tvorba vlastních webových stránek a sociálních sítí nemusí být až tak nákladná.

Především fenomén sociálních sítí zamíchal s dosavadní politickou komunikací. Významní politici mají profily na důležitých sociálních sítích, kde komunikují přímo z podporovateli a voliči. Desetitisícovým fanouškovským základnám poskytují přesné informace o konání. Politici nebo spíše jejich PR týmy vytvářejí obsah přesně pro dané voliče.

Technika politické komunikace se v čase velmi dynamicky proměňuje. Zatímco ve 20. letech byl stěžejní kontakt face-to-face a noviny, tak o 30 let později byla hlavní televize či rozhlas. V 21. století je marketingový mix ještě rozmanitější. Nelze zapomenout téměř na žádné médium. Stále důležitějším bitevním polem je internet a sociální sítě, kde již ve velkém za politiky komunikují marketingový a PR odborníci.