Teorie racionální volby je obsáhlý souhrn normativních teorií zaměřených na racionalitu rozhodování. Pomocí teorie racionální volby je vysvětlováno lidské chování v různých oblastech života. Pracuje s předpokladem, že lidé se chovají jako homo economicus. Lidé tedy z možných variant vždy vyberou variantu, která jim přináší největší zisk a to při co nejnižších nákladech.
Anthony Downs a teorie racionální volby
Anthony Downs se soustředil především na chování voličů, kteří se podle jeho mínění většinově chovají racionálně. Downs předpokládal, že každý člověk je především egoista a racionálně kalkuluje jaká varianta je pro něj nejvýhodnější.
Teorie racionální volby klade na voliče nároky ve směru odhadnutí možných přínosů. Volič totiž musí umět porovnat a zhodnotit všechny kandidující strany či kandidáty. Volí následně variantu, kde je nejvyšší šance pro maximální možný zisk.
Volič analyzuje stávající strany či kandidáty s jejich vyzyvateli a následně se rozhoduje již zmíněnou optikou výhodnosti. Pokud neshledává výraznějších rozdílů v nabízených variantách tak se volby vzdává.
Pravděpodobnost výhry
V Downsonově pojetí teorie racionální volby je velice důležitá také pravděpodobnost výhry dané politické strany nebo kandidáta. Volič bere v úvahu tedy šance na absolutní vítězství ve většinovém systému a na překročení volební klauzule ve volbách poměrných. Volební preference a průzkumy veřejného mínění mohou velice zásadně ovlivnit volební výsledky.
Volič nevolí optikou racionální volby politickou stranu, která mu nabízí nejvyšší zisk, ale její šance na zvolení jsou například na úrovni 1/4. Raději volí druhou nejvýhodnější stranu, jež má působení v zákonodárném tělesu zajištěnu.
Náklady na volbu
Pokud náklady na volby převýší její možné zisky, tak volič raději nevolí. Zisky z volby zkrátka musejí převýšit již vynaložené náklady. Pokud je volba bez jakýchkoliv nákladů a volič má preferenci, tak nejít k volbám by bylo z pohledu voliče neracionální.
Teorie racionální volby se snaží vysvětlit lidské chování jako téměř čistě racionální. Obzvláště u voleb a demokratických procesů je teorie racionální volby poměrně akceptovanou a branou v úvahu. Konkurenčními teoriemi pro vysvětlení volebního chování jsou například konfliktní linie (cleavages) a model stranické identifikace.