Pojetí státu v marxismu, základna a nadstavba

Karl Marx dal vzniknout první verzi marxismu, možná nejslavnější teorii 19. století, která značně ovlivnila i století následující. Marxismus je rozsáhlou politickou teorii a ideologií, kterou následně mnozí autoři revidovali.


„Dějiny všech dosavadních společností jsou dějinami třídních bojů.“

Historický a dialektický materialismus

Z historického a dialektického materialismu vychází celá ideologie marxismu. Společnost a člověk v ní prochází dějinami a vyvíjí se. Člověk se postupem času vyvinul ve stvoření, jenž svým konáním vytváří materiální statky. Tato materiální produkce či síla je středobodem historického materialismu.

Společnost je rozdělena do tříd, které mají z práce nerovnoměrný užitek. Vládnoucí třídě toto rozložení vyhovuje a snaží se mocí a silou svoji pozici hájit. Toto rozložení vždy po určitém čase dojde do bodu revoluce, kdy již ovládaná třída udělá revoluci a stvoří se třída nová. Souboj a střet tříd je podle Marxe hybatelem dějin.

Základna a nadstavba v marxismu

Klasifikace základny a nadstavby patří možná k nejdůležitějšímu prvku k dobrému pochopení marxismu. Marx základnou myslí ekonomickou základnu tvořící výrobní síly. Ta podle Marxe determinuje nadstavbu, což je především ideologie, kultura a vzdělání.



Oba prvky základna i nadstavba se vzájemně ovlivňují, avšak základna má dominantní vliv na podobu nadstavby. Politická kultura, filosofie či umění je tedy formováno především ekonomickými vztahy ve společnosti.

Pro lepší pochopení základna je rozdělení práce ve společnosti mezi zaměstnance a zaměstnavatele – jejich vztah, majetkové poměry a podíl na práci. Ekonomická struktura společnosti určuje onen vztah v základně, protože lidé jsou v moderních společnostech nuceni vstupovat do ekonomických vztahů s ostatními.

Pracovní teorie hodnoty v marxismu

„Svobodný a otrok, patricij a plebejec, baron a nevolník, cechovní mistr a tovaryš, vedli nepřetržitý boj, tu skrytý, tu otevřený, boj, který pokaždé skončil revolučním přetvořením celé společnosti nebo společným zánikem bojujících tříd.“

V historii spolu bojovaly různé třídy. V moderní společnosti však vykrystalizovaly tři hlavní společenské třídy: námezdní dělníci, kapitalisté a pozemkoví vlastníci. Každá z těchto tříd má specifický příjem. Pozemkový vlastníci získávají rentu z pozemku a vlastně nic navíc nevytváří. Kapitalisté zase získávají zisk ze svých podniků, protože vlastní výrobní prostředky, na nichž je zisk vytvářen. Podle Marxe nejhůře na tom jsou dělníci, jenž mohou nabídnout pouze vlastní práci. Za tuto práci nejsou spravedlivě ohodnoceni a onu nadhodnotu místo toho získá kapitalista.

„Kapitalista je ovládající, dělník ovládaný.“

Beztřídní společnost

Jelikož kapitalisté určují zákon a poměry ve společnosti především skrze ekonomické vlastnictví, tak proletariát musí změnit svoji pozici pouze revolucí. Kapitalista při průmyslové revoluci nezajišťuje dělníkům podíl na pokroku, ale naopak je uvrhá do stále nuznějších poměrů a života.




Vykořisťovatelská třída má být tedy zničena a nahrazena beztřídní společnosti, kdy se nejdříve kormidla chopí dělníci a udělají diktaturu proletariátu. Následně by také mělo dojít ke znárodnění nebo Marxovými slovy zespolečenštění soukromého vlastnictví. Poslední fází je vytoužený komunismus.

Ačkoli se reálný socialismus či komunismus příliš vizi Karla Marxe nepodobal a většina těchto režimů podlehla výkonnějším liberálně-kapitalistickým režimům a zhroutila se samo do sebe, tak dnes například nese jistý odkaz marxismu sociální neboli welfare state.