Volební právo

Volební právo – Význam volebního práva je dvojí. Jednak máme volební právo aktivní, tedy právo volit své zástupce v rámci různých arén politiky. Občan nějakého celku má právo volit tehdy hlasovat pro svého favorita tehdy, pokud není postižen nějakým cenzem. Volební cenzus vyřazuje některé občany daného celku a upírá jim právo na volbu.

Volební cenzy jsou na ústupu a hlavním volebním cenzem v současnosti je věk. V České republice nabývá volební právo občan dosažením 18 roku a například v sousedním Rakousku již v 16 letech. Dříve byly volební cenzy majetkové nebo příjmové. Volební cenzy se také dělí na proporcionální a absolutní.

Volební právo aktivní

Aktivní volební právo využívá v České republice pouze zhruba 60 % u voleb do Poslanecké sněmovny a prezidentských. U voleb do Evropského parlamentu, komunálních či senátních voleb je to ještě méně.

Kdo může jít volit? Jak bylo napsáno již výše, tak každý svéprávný občan České republiky, který ke dni voleb dovršil 18 narozeniny. Naopak volit nemohou lidé nesvéprávní či zbavení způsobilosti k právním úkonům.

Volební právo pasivní

Pasivní volební právo neboli právo na to „být volen“ bývá přiřknuto všem vlastníkům aktivního volebního práva, avšak za jiným podmínek. Tyto podmínky se týkají především výše dosaženého věku. Poslancem České republiky se může stát občan starší 21 let a na člena Senátu nebo prezidenta České republiky je potřeba minimálně dosáhnout věku 40 let v den voleb. Například kandidát se může přihlásit k senátním volbám ve věku 39, ale v den voleb prvního kola senátních voleb musí překročit hranici 40 let.

Jaké by volební právo mělo být?

• Všeobecné – volební právo by měli mít v demokratickém státě naprosto všichni občané, jež dosáhli plnoletosti bez omezení na základě rasy, barvy pleti, příslušnosti k národu nebo národnosti, jazyka, pohlaví, politického smýšlení, náboženství, sociálního původu, majetku, postavení či rodu.

• Rovné – všechny hlasy mají naprosto stejnou váhu a každý občan má přesně jeden hlas. Všichni lidé jsou si v demokratické společnosti na této úrovni rovni a mají stejnou hodnotu.

• Přímé – volební právo má každá osoba a nemělo by docházet k machinacím a předáváním hlasů.

• Svobodné – svoboda a svobodná volba je základem fungující demokratické společnosti. Ve většině západních společností jsou volby vnímány svobodně a lidé mohou volit koho uznají za vhodné. Svoboda volby v moderních státech 21. století může být ovlivňována politickým marketingem a výzkumem volebních preferencí.

• Hlasovat by se mělo tajně – nemělo by být možné identifikovat voličský hlas a spárovat ho s konkrétním občanem. Tento atribut slouží především k ochraně občanů před restrikcemi za jejich volby. Lidé by neměli volit pod jakýmkoliv tlakem (ani sociáním).